Noc byla temná a tichá, než ji jako ostrý nůž rozřízl řev motoru přijíždějícího sporťáku. Pak se ozvala salva výstřelů. A se vzdalujícím se motorem zahalilo restauraci opět ticho rušené jenom občasným zacinkáním padajícího skla z rozstřeleného okna. Tak to bylo včera.
Dnes se prázdnou jídelnou prohání vítr a strhává sebou těžké kapky deště. Ty vytvářejí patřičně morbidní hudební doprovod, ale hlavně smívají poslední zbytky krve z chodníku. Zítra už nikdo nebude vědět, co se tu stalo. Pokud ovšem...
Ano, pokud ovšem nejsme v Sin City, v městě zdánlivě bez zákona, kde si každý lump myslí, že mu projde úplně všechno. Jenomže ne vždycky to tak je. Jak už všichni zasvěcenci vědí a ti neznalí brzy pochopí, v Sin City platí i jiné zákony, než ty prosazované policií. A tak na scénu přichází nám dobře známý Dwight McCarthy, aby sjednal nápravu. Ani takový tvrďák jako je on, by to asi nezvládl sám a tak mu pomáhá maličká, smrtící Miho. Na kolečkových bruslích vypadá sice jako panenka, ale asi není dobrý nápad se pohybovat v její blízkosti, když má zlost.

Na rozdíl od minulých dílů, Rodinné hodnoty vyšli pouze jako book, nikoli po sešitech. Díky tomu mají od začátku až do konce neuvěřitelné tempo. Děj tentokrát není tolik prokládán vnitřním hlasem hlavního hrdiny, ale stojí na výborných dialozích. Zkrátka je to přesně to co od Sin City čekáte a přitom je to něco natolik jiného, aby Vám nezevšednělo. Frank Miller neustále vyvíjí svůj kresební styl a zde ho zase o maličký kousek posunul.