Jeden z nejslavnějších a nejkontroverznějších Heinleinových románů rozhodně není čtením pro ty, kdo odpírají vojenské službě. Bohatý mladík Juan Rico se dá naverbovat k oddílům kosmické pěchoty. Prochází tvrdým drilem, jeho život je vojenskými řády sešněrován až na samu hranici možností.Rico se však nebouří, naopak, čím dál víc chápe, že služba je vlastně dobrá. Seržanti a důstojníci jsou tvrdí chlápci, kteří mužstvu nesleví. V jádru duše jsou to však dobráci, ochotní za své vojáky obětovat život. Navíc jsou to nejen mistři bojových umění, ale i poloviční géniové zběhlí ve všech možných vědách a gentlemani každým coulem. V boji proti kosmickým nepřátelům a v přátelství mezi vojáky nachází Rico smysl života.Heinleinův román je však vším jiným než prvoplánovou militaristickou propagandou. Patrně nejslavnější autor fantastické literatury minulého století však vychází z nepříjemného faktu: násilí bylo a bude. A skutečný muž musí být v drsném světě schopen bránit sebe, své blízké a koneckonců i svou rodnou planetu.Heinleinova armáda je navíc armádou ideální. Všichni jsou v ní dobrovolně. V kterémkoli okamžiku můžete odejít, záleží jen na vás. A právě z téhle naprosté dobrovolnosti pramení i krutá romantika hvězdných baretů. Není to zabíjení pro zabíjení. Je to život ve světě, jenž nebyl stvořen podle představ katedrových humanistů, ale je takový, jaký je.A racionální společnost se tomuto stavu přizpůsobí. Lze si myslet, že Heinleinova vize je příliš surová, že násilí bude časem ubývat, ačkoli dějiny svědčí o něčem jiném. Ale ani ten, kdo nepřistoupí na autorovu filozofii, nedokáže tuhle knihu odložit. Neuvěřitelný spád děje, mistrovský styl, úsporné vykreslení postav, schopnost nadhledu, to vše činí z Hvězdné pěchoty strhující četbu na jedno nadechnutí.Když však člověk vydechne, zbývají palčivé otázky o existenci člověka ve světě, o tom, k čemu je vlastně život. A právě to, že si dokázal tyto otázky položit, činí Heinleina velkým.