Co kdyby Rusko přišlo znenadání o přístup ke svým zásobám ropy? Kupříkladu promyšlenou teroristickou akcí islámských fundamentalistů... Bylo by donuceno poohlédnout se urychleně po jiném zdroji. Volba by patrně padla na bohatá naleziště v oblasti Perského zálivu. Jenže nehledě na tamní suverénní státy jde o oblast, o níž má prioritní zájem Západ v čele se Spojenými státy. Jak se dostat k ropě v Zálivu a odpoutat pozornost NATO od vlastních záměrů na dobu nutnou k jejich realizaci? Nejlépe rozpoutáním maskovacího konfliktu na zcela jiném teritoriu.A Kreml se rozhodl: zítra začne ruská invaze do západní Evropy.A tak začala třetí světová válka...K naprosté důvěryhodnosti předloženého válečného scénáře vyžaduje zkušený autor Tom Clancy od čtenáře jen málo. Vžít se 80. let, kdy knihu psal, a na místo neméně nebezpečného - a snad přece jen už ne tak mocného - Ruska dnešních časů dosadit tehdejší Sovětský svaz s celou jeho tehdejší drtivou a nemilosrdnou vojenskou mašinérií a brutální politickými zájmy. Pak už se může nechat autorem vést z jednoho místa na druhé, z Washingtonu do Moskvy, z Německa do severního Atlantiku až na Island. A se zatajeným dechem sledovat politické zákulisní peripetie a především stanout prostřednictvím knihy v první linii bojů: vzlétají útočné letecké formace, bojuje se na moři i pod jeho hladinou. Evropa po čtyřiceti letech zažívá nemilosrdné pozemní boje. Obě proti sobě stojící velmoci mají i atomové zbraně...Třebaže Tom Clancy se ve většině svých románů pohybuje na samé hraně míru a války, v této knize využil své znalosti vojenství v maximální, koncentrované míře a v ohromující šíři. Tím se román Rudá bouře stal výjimečným nejen v jeho tvorbě, ale i v kontextu světové literární produkce v oblasti tzv. politického technothrilleru. Clancyho až puntičkářský smysl pro detail vede k preciznosti, která nemá obdoby. Přesto však není nutno jeho román odkazovat jen ke studijním účelům studentů vojenských akademií. Autor zalidnil stránky své knihy životnými postavami, protože dobře chápe, že válka, pokud k ní kdy dojde, není soubojem technologií, nýbrž živých lidí.