Ságy označované jako „lživé“ začaly vznikat na Islandu na počátku dvanáctého století. Otevřeně a bez ostychu se prohlašují za literaturu, jejímž hlavním cílem je bavit, a neváhají proto často sahat po tématech, jež bychom v klasické staroseverské literatuře našli jen okrajově či vůbec: sexu, magii či brutalitě. Moderního čtenáře zaujme jejich nespoutaná představivost, která si nezadá s těmi nejlepšími krvavými romány či výtvory současné fantastické literatury. Autory lživých ság lákalo všechno neobvyklé, exotické, nepřirozené a excesivní; jsou to díla plná podivných zápletek, překvapivých zvratů, neobvyklých odhalení a odvážných literárních postupů.