Jmenuji se Damian. Damian Chobot. Býval jsem spokojený nenápadný úředník, než mi mů otec narouboval na nos sloní chobot a přesvědčil mě, abych zachránil svět... Doktor Žena, možná vám to něco řekne...? Než zmrzačil mne, udělal omylem z mé matky čtyřnohou stvůru... Jsem závislý na látce zvané nektar, nevíte, kde by se tady dala sehnat? Několik let jsem se toulal, potom mě unesli a jezdil jsem jako monstrum s cirkusem... Měl jsem jednu lásku, Olgu, Olgu Matnou, matnou fotografii... Chtěla mi pomoct, ale mně nemůže pomoct už nikdo... Blíží se konec světa a maršál Chobotov je blízko... Jsem ztracený...Přepis výpovědi Damiana Chobota z magnetofonové pásky, natočeno někdy v roce 1990 v cukrárně v Železné Rudě v Československu. Na diktafon zaznamenal p. Dašek, nebo p. Jadrný, není přesně známo, kdo z nich. Dašek a Jadrný, spolužáci ze střední školy a dlouholetí přátelé jsou korunními svědky událostí popisovaných v této knize.