Stav zašlý, ale slušný.

Každý je zná, ty slavné pátrače z detektivních příběhů Agathy Christieové, ať už jde o velmistra logických smečů, ješitného Belgičánka Hercula Poirota, podšitou starou slečnu Jane Marplovou, penzionovaného byrokrata Parkera Pynea, sehraný manželský pár Tomiho a Pentličky Beresfordových nebo o záhadného pana Quinea. Jsou dávno a důvěrně blízcí většině čtenářských srdcí na celém světě a přinejmenším o nich slyšeli i ti, kteří čtou raději Danta a Goetha. Christieová však psala i jiné detektivky: takové, v nichž se žádné z jmenovaných es neobjevuje. Záhady v nich luští buď někdo z řadových účastníků děje nebo místní či povolaný policejní úředník – některý z inspektorů, jako jsou Narracott, Battle nebo Neele, jejichž jména si čtenář po odložení knihy mnohdy ani nezapamatuje, poněvadž jde spíš o galérii lépe či hůře fungujících profesionálů než o nezapomenutelně individualizované románové postavy obdařené plnokrevným fiktivním životem. Také jejich účast na pátrání nebývá vždy stejná, jednou mají případ „pod palcem“ hned od začátku, jindy se angažují až v určité fázi nebo pouze pomáhají při jeho oficiálním uzavření. Zpravidla si ale počínají zdatně, ač nejednou svérázně, podle temperamentu a osobního založení; jsou mezi nimi jak „protřelí lišáci“, tak „strejcové od policie“, kteří se neochvějně přidržují osvědčené, byť někdy poněkud zdlouhavé a toporné vyšetřovací rutiny.